Adam Karas
Věk v době odletu: 25
Délka pobytu: 1 rok a 3 měsíce
Důvod k odjezdu: Potřeba změny díky tomu, že se mi v krátké době sešlo dost špatných věcí. Úmrtí v rodině, nezáživné práce, rozchod atd.
"Věděl jsem, že musím udělat tlustou čáru a zmizet. Rozhodl jsem se ze dne na den - oznámil rodičům, že se stěhuju, rozloučil se s kamarády a sedl na letadlo."
Angličtina: Myslel jsem si, že mám ze školy angličtinu dobrou - známky tomu odpovídaly, ale opak byl pravdou. Rozuměl jsem max nadávky a moje znalost angličtiny ze školy mi byla spíš k h...u. Na začátku to bylo hodně špatné, ale rychle jsem se do toho dostal, a řekl bych, že před odjezdem jsem v komunikaci neměl problém. Dodnes z mé angličtiny z UK těžím i v Česku.
ZAČÁTKY
***
Do Anglie jsem odjížděl sám, znal jsem tam jen Moniku - Princess. O své výchozí pozici při přestěhování jsem neměl žádné pochybnosti, opak byl však pravdou, má výchozí pozice byla strašná. Princess jsem viděl asi až po dvou dnech, a to jen na jeden drink - žila totiž na druhé straně Londýna. Agentura mě vyzvedla na letišti a ve dvě ráno mě odvezla kdesi do pákistánské čtvrti. Ukázali mi pokoj o rozměru 2x2 metry, kde bydlel ještě jeden člověk, pokud se to smradlavé stvoření dá nazvat člověkem. Bydlení bylo děsné, zavšivené a řekl bych, že tam byly i štěnice. Co se týká pomoci se zařízením NIN, agentura mi dala jen adresu, kde si ho mám zařídit, nic víc. Takže jsem si musel vše zařídit sám. Najít si lepší bydlení, které stálo mnohem víc peněz (platil jsem ho ze svých úspor v Česku). Musel jsem si najít práci, ale nevěděl jsem kde a jak. Spolehl jsem se tedy na českou komunitu na FB a kupodivu jsem se dostal do restaurace na břehu Temže. Dali mi “životní šanci”, díky které jsem mohl umývat 16 hodin denně nádobí :-D Můj první pracovní den vypadal tak, že jsem byl na nohou u dřezu, popřípadě s utěrkou v ruce. Ze všech stran na mě lítaly špinavé hrnce a křičeli na mě všichni kuchaři. Výhoda špatné angličtiny byla, že jsem jim aspoň nerozuměl.
NEJLEHČÍ X NEJTĚŽŠÍ VĚC
***
Nejtěžší bylo rozumět jazyku a anglické kultuře. Rozpoznat opravdové přátelé od šmejdů, kteří chtějí jen parazitovat.
Těžké byly hlavně začátky v Londýně. De facto jsem spal 6 hodin, 16 hodin pracoval a 2 hodiny dojížděl - každý den. Volno bylo jen jeden den v týdnu, který jsem využíval k poznávání Londýna. Není tedy divu, že jsem rychle shodil 15 kilo :-D Díky tomu mi bylo velké všechno oblečení a musel jsem investovat do nového, na které jsem ze začátku neměl peníze.
Těžké bylo i období ze začátku v Brightonu, když jsem dostal neštovice. To bylo asi dva týdny po nástupu do Prezza. Potřeboval jsem se pořádně zaučovat a místo toho jsem musel ležet v posteli. To mi docela ztížilo postup.
Naprostá brnkačka bylo utracení vydělaných peněz :-D
PRACOVNÍ POZICE
***
První bylo umývání nádobí - to jsem vydržel měsíc, abych si udělal pár známých. Jedna Češka, která se mnou pracovala, si sehnala jinou práci a dohodila mi stejnou pozici. Takže jsem šel do kavárny, ve které jsem dělal sandwiche a pizzy. Tam jsem vydržel asi tak měsíc a půl. To mi stačilo na to, abych si našetřil na přesun na jih. Naverboval jsem Princess, aby nechala au-pair práce, našel jsem nám pronájem v Saltdeanu a přestěhovali jsme se. Hned první den v Brightonu jsem se dostal do Prezza v Marině, kde jsme s Princess začali pracovat jako číšníci. Po nějaké době jsem jel na výpomoc do Lewes, kde se mi zalíbilo. Rychle jsem se zlepšil a vydělal jsem. Poté přišlo povýšení na supervisora a odjezd domů.
Celkově jsem v Anglii nejvíc času pingloval v Prezzo Lewes. Byl to sice kocourkov, ale člověk se tam cítil celkem fajn a dokázal si tam udělat opravdu dobré přátelé, se kterými jsem v kontaktu do dnes.
JAK BRITOVÉ VNÍMAJÍ CIZINCE
***
Je to hodně individuální. Třeba Stephen (landlord u kterého jsme bydleli) nás dost bral a oceňoval tu odvahu začít někde od nuly a dost se nám snažil pomáhat. V práci jsem měl z řad Britů několik oblíbených zákazníků, kteří se vraceli a byli milí. Ale samozřejmě tam člověk potká i paka. To je asi stejné jako v Česku.
VOLNÝ ČAS, SVÁTKY A PŘÁTELÉ
***
Nejvíce kamarádů jsem si našel mezi Čechy a Poláky. S těmi jsme podnikali různé výlety, chodili na akce, navštěvovali jsme se apod. Vedli jsme prostě život jako v Česku.
Svátky jsem trávil v práci. Pracovní byly Velikonoce i Vánoce. Silvestr taktéž. Když jsme slavili Vánoce, sešli jsme se s kamarády 24.12. večer v jedenáct po práci, povečeřeli tradiční českou večeři včetně bramborového salátu, a poté až do rána byli u stromečku. 25. prosince bylo volno, protože slaví i Britové, takže jsme pokračovali v tradičních oslavách.
Navíc jsem později zjistil, že jsem tam pracoval na černo, protože smlouva byla fiktivní a spoléhala na naivní hňupy z ciziny. Ale i tak to považuji za nejlepší zkušenost, protože hlouběji jsem nemohl spadnout, a tím pádem mě pak čekal už jen růst. V téhle situaci se člověk dokáže rychle zorientovat a najít si kamarády, kteří ti pomůžou. Do měsíce jsem měl novou práci na smlouvu, lepší bydlení a začal jsem se kamarádit s cizinci, takže se mi zlepšila i angličtina.
Ohledně cestování jsem měl spoustu možností za tu dobu, kdy jsem žil na jihu.
Nicméně jsem dal přednost práci a šetření. Poměrně brzy jsem začal z osobních důvodu uvažovat o návratu, a proto jsem raději peníze dával stranou, abych měl něco do začátku v Česku. Co se týká cestování, tak jsem alespoň projel celou Anglii, od jihu na sever, od východu na západ.
ROZDÍLY ANGLIE X ČESKO
***
Upřímně bych řekl, že jsou Angličani větší prasata, co se týká hygieny. Lenivější z pohledu práce a trávení volného času. Největší rozdíl však vnímám ve stylu výchovy dětí. O jídle raději nebudu mluvit. Jejich kombinace jsou nenapodobitelné :-D
NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCH X PRŮŠVIH Z TÉHLE ZKUŠENOSTI
***
Největší úspěch je asi pracovní progres a zlepšení angličtiny. To, že jsem tam nechal dohromady 16 kilo, a že jsem neumřel hlady. A taky to, že jsem se naučil starat sám o sebe.
Největším průšvihem byla má naivita v začátku - do UK přijel namachrovaný boreček, který čekal, že mu budou všichni ležet u nohou a začne hned pracovat někde v bance a bude se mít jako prase v žitě.
CELKOVÉ ZHODNOCENÍ
***
Já bych řekl, že tahle zkušenost je naprosto k nezaplacení a hodně mě posunula, jak profesně, tak i osobnostně. Otevřelo mi to oči a ukázalo, co vlastně od života chci. Myslím, že upřímně jsem díky této zkušenosti v životě šťastnější. Rozhodně bych to doporučil každému, kdo se v životě hledá. Ale asi bych příště odjel dřív, nejlépe hned po škole.
CO MI CHYBÍ A NA CO VZPOMÍNÁM
***
Výhled na moře z jídelny, café a cake a taky samozřejmě přátelé, které jsem v Anglii poznal a vídám je minimálně. Věcí, na které vzpomínám, je miliarda. Prožili jsme tam spoustu zajímavého a je těžké vybrat něco konkrétního. Ale asi nikdy nezapomenu na Vánoce v Anglii, Halloween a všichni extravagantní lidí z Brightonu.
DŮVOD K NÁVRATU
***
Cítil jsem potřebu se usadit. Při dovolené v Česku jsem se sešel s jednou bývalou přítelkyní na skleničku vína a nějak přeskočila jiskra. Věděl jsem, že chci další životní změnu. Očekávání byla, že si pořídím vlastní bydlení, práci a rodinu. Definitivně se mi mé rozhodnutí potvrdilo, když za mnou přijela tahle bývalá přítelkyně na dovolenou do UK.
Brighton Pier - jedno z mých nejoblíbenějších míst
SOUČASNOST
***
Bydlím ve Studénce, ve stejné díře, ze které jsem utekl. Akorát teď je to pro mě perfektní místo, ze kterého se mi nechce. Stihl jsem si vzít přítelkyni, se kterou jsem byl na skleničce vína. Máme toho nejbáječnějšího prcka na světě, kterému bude osm měsíců. Pořídili jsme si už druhé bydlení a pracuji v místní firmě, jako obchodní zástupce. Stal se ze mě taťulda od rodiny, který žije na maloměstě. Ale přesto bych řek, že spokojenější už nemůžu být.