Slow fashion oblékat se „pomalu“ má smysl
Když jsem byla malá, pamatuju si, že babička měla svůj oblíbený sváteční kabát, který si hýčkala a brala jenom na „hodobóžové“ akce. Doma nosila elegantní domácí komplety, které pořídila někdy v sedmdesátkách, ale i když potom měly skoro 20 let, byla v nich pořád šťabajzna! Nadčasové oblečení prostě nestárne, a to tehdejší tak nějak víc vydrželo. Ale není to jen o kvalitě. Poslední roky se dost změnil postoj lidí ke svým věcem. Máme tendence je spíš vyhodit než opravit. A myslím, že je čas přestat žít na jedno použít a zpomalit. Dost zpomalit.
SLOW FASHION - TO JE JAKO OBLEČENÍ
PRO SLIMÁKY?
***
Ne. Termín slow fashion použila poprvé Kate Fletcher z Centre for Suitanable Fashion v roce 2008. Od té doby se tenhle pojem docela ujal po celém světě a stalo se z něj i hnutí, které se týká nejenom oblékání. Jeho cílem je zpomalit rychlost naší spotřeby a dát přírodním zdrojům čas k regeneraci. Nemůžeme je prostě donekonečna vysávat a žít stylem „po nás potopa“. Že oblečení neškodí životnímu prostředí? Ale no tak…
SLOW FASHION ANEB PŘÍBĚH TRÍČA Z BANGLADÉŠE
***
Rychlá móda je opozitem pomalé módy. Jejím cílem je, aby zákazníci, tedy my, nakoupili v co nejkratším množství co nejvíc nového oblečení. Protože kdo nenosí poslední trendy, je out, nejde s dobou, prostě nýmand! Přesvědčují nás o tom reklamy, spoty, sociální sítě i všemožní influenceři. A mezi náma – kolikrát ani nemáme moc jinou možnost než kupovat další hadříky, protože tríča „Made in Bangladesh“ většinou vydrží jenom pár vyprání, že jo.
Kdyby měla fast fashion profil na Tinderu, bylo by v něm as tohle:
1) Budu tě stát dost peněz, i když to tak na první pohled nevypadá.
Jasně, ve fast fashion řetězcích je všechno za hubičku, takže toho nakoupíme mraky. Přece to tam za ty prachy nenecháme! A navíc v jednom vlogu říkali, že tyhle kjůt šaty se tenhle týden nosí. Jenže díky nekvalitním materiálům a neustálému kolotoči trendů nás fast fashion stojí ve finále víc, než kdybychom investovali do kvalitního designového výrobku. Jasně, někoho baví samotný „proces nákupu a shromažďování“, ale to už je jiná pohádka.
2) Životní prostředí je mi šumák.
Jo, jo. Textilní průmysl je hned potom ropném druhým největším znečišťovatelem životního prostředí. A díky mega rychlému výrobnímu cyklu ho fakt moc nešetří. Kvanta vody, chemikálie, které unikají do přírody, doprava z rozvojových zemí na západní trh i nerozložitelnost syntetických vláken na skládkách. Prostě paráda.
3) Lidi? Ti jsou mi taky putna.
Většina fast fashion řetězců šije ve sweatshopech. Moc prímovní místa to jsou. Pracovní doba 10 až 16 hodin, přímý kontakt s chemikáliemi bez ochranných pomůcek, žádné dny volna a plat, který ti nestačí ani na pokrytí základních životních potřeb (jde o cca 1- 3 dolary za den). No, neber to.
MĚLI BYSTE ZNÁT PŘÍBĚH SVÉHO OBLEČENÍ
***
V jedné epizodě Přátel řekl někdo Phoebe, že její ne kožešinový kabát sice nestál život žádného čumáčka, ale zase si při jeho výrobě rozpíchaly prstíky nebohé děti z Kambodži. No, něco na tom je. Ve sweatshopech pracují hlavně ženy a děti a jak jsem řekla výš – není to tam upe hitparáda. Cílem ale není bojkot fast fashion řetězců, aby uzavřely své továrny. Jde o to, aby vytvořily odpovídající pracovní podmínky a svým zaměstnancům zaplatili adekvátní mzdu.
Na téma swetashopů a zákoutí textilního průmyslů bylo natočeno několik dokumentů. Třeba:
The True Cost - tenhle je asi nejznámější a velmi přehledně vás provede celým tématem. Ukazuje nejen cestu oblečení ze sweatshopů až do výloh obchodů, ale i zákoutí textilního průmyslu, o kterých jste možná ani netušili.
Můžete mrknout i na From Sex Worker to Seamstress: The High Cost of Cheap Clothes, který ukazuje, že v rozvojových zemích je bohužel mnohem jednodušší a výnosnější živit se prostitucí.
Na mě osobně nejvíc zapůsobil Sweatshops: Deadly Fashion. Jde o unikátní norský dokument, ve kterém tvůrci poslali 3 fashion blogery pracovat do sweatshopu v Kambodži. Vyzkoušeli si na vlastní kůži životní podmínky pracovníků v továrnách a viděli to, jak se vyrábí oblečení pro značky, které do té doby promovali
MĚJTE SE SVÝM OBLEČENÍM HEZKÝM VZTAH
***
Slow fashion bere oblečení jako dlouhodobou investici. Když si například chcete koupit zimní kabát, nebo kvalitní boty - v duchu slow fasion si raději našetříte na dražší, ale kvalitnější a nadčasový kousek, který vám vydrží několik let a ne jen jednu sezónu. Prostě tak, jak to měly naše babičky. Vaše skříň nemusí přetíkat desítkami nebo stovkami kusů oblečení. Osobitý styl a vkus přece není o kvantitě. Nakupujte s rozvahou, abyste mohli jednotlivé kousky dobře kombinovat, smysluplně je vynosili a zároveň se o ně hezky starejte, abyste si jich užili co nejvíce.
NÁVRAT
***
Po sedmi měsících v Anglii jsem se rozhodla vrátit a o měsíc později ten plán uvedla v realitu. Celkově má očekávání byla splněna tak z 50%. Tedy z těch, které jsem si plánovala, a ze 100%, která neplánovala. Díky předchozí zkušenosti ze zahraničí můžu říct, že tady jsme nezapustila ani kořínek. A naopak si uvědomila, že mi chybí domov, rodina a další věci. Anglie je rozhodně krásná a zajímavá země, ale nedovedu si v ní představit žít. I když tedy spousta lidí říká, že Brighton je snad nejmíň anglické město z celé UK, takže si dovolím své tvrzení poupravit - Brighton je rozhodně zajímavé město, ale nedovedu si v něm představit žít. Takže jsem si zabalila, svůj pokojík v Hovu předala Karolině a vyrazila směr domov...