Za tímhle účelem oběda nás můj milý neomylně vedl na Prešernovo nabrežje (Jo! Franc je prostě ve Slovinsku všude), na kterém najdete několik příjemných kaváren a restaurací se stolky jen kousek od mořských vln.

Ti, kteří mě už nějakou dobu znají ví, že na světě nepozřu jediné dvě věci: vařená játra (trauma ze školní jídelny) a rajčata (trauma

z poznávací hry v mateřské školce).

Když jsem totiž byla ještě malé pískle, vypadající jako chlapeček s očima přes půl hlavy, než mi má kebulka k těm velko bulvám dorostla, chodila jsem jako všechny děti do mateřské školky. V ní se nás “pančelky” pokoušely rozvíjet všemožnými hrami. Jednou z nich byla

i “Poznej ovoce či zeleninu”. V rámci této kratochvíle nám byly zavázány oči a některý ze školko kamarádů nám dal do pusy kousek ovoce nebo zeleniny, kterou jsme museli poznat. A já, jak asi správně tipujete, dostala rajče. Potíž nebyla ani tak v rajčeti, jako spíš

v mém “podavači”. Byl jím chlapeček, který si permanentně dloubal šušňány z nosíku a drbal se mezi svými dětskými půlčičkami. Takže od té doby mi chuť rajčete asociuje… no, však víte. Ovšem slovinská kuchyně se ukázala být nadmíru terapeutickou. Rychle osmahnutá cherry rajčátka chutnala jako božská mana. K tomu krevety a kalamáry, které jsme si namáčeli do lastury se směsí olivového oleje, česneku a čerstvě nasekané petrželky. K tomu si ještě představte sklenku lahodného muškátu… A máte tu dokonalou symfonii chutí. K tomu posezení na břehu moře, šplouchající vlnky…  bohulibý úsměv na tváři máte zaručen pro několik dalších dní.