Chorvatsko, část II.: Po pobřeží za Daenerys Targaryen
Prázdné okresní cesty na pobřeží, cesta zpátky v čase do dob Římské říše, poslech symfonie složené samotným mořem, návštěva města draků i bájného sídla Daenerys Targaryen. O čem je řeč? O zážitcích
z druhé etapy našeho chorvatského poznávání. Tak se pojďte začíst. ;-)
Rijeku jsme opustili ještě před svítáním. V druhé etapě naší cesty nás totiž čekal nejdelší úsek roadtripu: Rijeka → Split. Abychom se mohli kochat přímořskými panoramaty, jeli jsme po pobřeží mimo dálnici. A místy to byl až meditační zážitek. Asi po dvou hodinách jsme zastavili na starém odpočívadle a kochali se pohledem na ostrov Krk. Mou drahou polovičku
ta chvíle očarovala tak moc, až se zrodil plán toho, co budeme dělat v důchodu.
ROMANTIKA NA POBŘEŽÍ PRO ODOLNÉ SENIORY
***
Martin: „To je taková krása! Až budeme staří, tak se na ty ostrovy budeme plavit se stanem a budeme tam nocovat!
Bára: „Zlato, myslím, že na tohle jsem stará už teď…“
M: „V důchodu koupíme si takovýhle člun a…“
B: „To jsou spíš necky s motorkem, ne?“
M: „…hezky je prozkoumáme! Vždycky někde ukotvíme, vylezeme na skály…“
B: „V tom případě mi v padesáti nechej udělat klouby z titanu.“
M: „…a budeme pozorovat nebe. Jako kdybychom pluli vesmírem. Jako titulky Hvězdných válek!“
Dámy a pánové, mám se na co těšit.
Do Zadaru jsme dorazili chvíli před polednem, takže naše kroky nejdřív směřovaly najít něco k snědku a potom poznávat historické centrum. Sandálky nám pleskaly po mramorové dlažbě stejně jako kdysi římským vojákům. Památky z doby antického Říma najdete hlavně na Fóru (směřuje na něj i nejstarší a nejširší zadarská ulice Kalelarga), které bylo kdysi centrem místního dění. Zbytky zdejších staveb pochází až z 1. století př. n. l. – třeba kostel sv. Donáta.
Hned kousek za ním stojí katedrála sv. Anastázie, která má mít nejkrásnější průčelí v Dalmácii! No, a užila jsem si jenom to průčelí… Má ramena ukazovala v tílku příliš velké množství nezahalené kůže, tudíž jsem měla smůlu. A šátky na půjčení, jako v Poreči,
tu bohužel nebyly. Trubka, taky mě to mohlo napadnout.
ŽIVÉ SRDCE SEVERNÍ DALMÁCIE
***
V Zadaru jsem ale byla hlavně zvědavá na unikátní Mořské varhany, které vytvořil Nikola Bašić. Ještě, než dojdete
na Istrijské nábřeží, kde jsou varhany umístěny, už z dálky slyšíte zvláštní čarovný zvuk. Ten vychází ze schodů vedoucích přímo do moře – právě v nich je totiž zabudovaná soustava trubek a píšťal, které rozeznívá vánek jdoucí od vody. Hudba varhan vytvářela naprosto hypnotickou atmosféru. A i když na schodech seděla spousta lidí - mlčeli, naslouchali anebo mezi sebou mluvili jen pološeptem, aby ničím nenarušovali symfonii složenou vzduchem a vlnami.
My jsme si tu jen stihli opláchnout nožky a jeli dál. Pokud ale budete mít na Zadar víc času, zajděte sem i v podvečer. Po setmění můžete totiž vidět další dílo Nikoly Bašiće – Pozdrav Slunci. Kousek od varhan je v kamenné dlažbě umístěný kruh z tvrzených skleněných desek a fotovoltaických solárních modelů, které po západu slunce ožijí hrou světel.
MĚSTO SELFIE TYČEK A MRAMORU
***
Cestou směrem na jih ke Splitu vzduch dosáhl ještě větší středomořské intenzity a teplota se vyšplhala ke 40° C. Do města jsme dorazili kolem páté podvečerní a už z dálky viděli majestátní cíl pro zítřejší ráno. Ale o něm později. ;-)
Jaký je Split? Dechberoucí. Útulný. Se spoustou krásných zákoutí, ve kterých se vrátíte zpátky v čase. A také plný lidí, u kterých jsem měla pocit, že nic z toho nevnímají. Lovci selfíček. Pozorovala jsem je, a připadalo mi to jako dokumentu National Geographic o zvláštním živočišném druhu. Na určitá TOP místa se stály i fronty. Když na selfína nebo selfínu přišla řada,
na tvář se nacvakl úsměv a před foťákem začaly lítat úhly jak od modelek z Aliexpressu. Filtr, hashtag, postnout, a pome srdíčka.
Na druhou stranu člověk aspoň už z dálky poznal, že se blíží k nějakému důležitému místu, ale ta úplně neprofláknutá byla ještě bez davů. Třeba ulice Papalićeva.
A kdo naše cestovací návyky už zná, ví co bylo dál… Anooo! Piknik v přístavu! Našli jsme si místo kousek od malého majáčku
a pozorovali večerní hemžení na promenádě. Přemýšlela jsem nad tím, proč mám tahle místa tolik ráda. Jsou tak nějak na pomezí dvou světů – lidského na souši a toho svébytného na moři. Trochu v nich se vším splynete, získáte odstup a stanete se tichým pozorovatelem.
Výhled na podvečerní Split...
...než vám před ním zaparkujou rybáři.
Večer jsme se šli ještě brouzdat uličkami, viděli „Potěmkinovu restauraci", podívali se na jeden díl chorvatské soap opery a šli spát.
BRÝ DEN, JE DAENERYS DOMA?
***
Abychom se vyhnuli davům lovců selfie lokací, i druhý den jsme vstávali poměrně brzy. Kam jsme se chystali? Do majestátní pevnosti Klis!
Auto jsme nechali na malém parkovišťátku ve vesnici pod kopcem a vydali se po značkách směrem vzhůru. I když bylo teprve sedm ráno, teplota neúprosně stoupala, pot tekl v čůrcích po zádech, ale my neúnavně stoupali po schodech dál a dál.
U půvabného rozmarýnového keře jsem stoupla na hada, ale ani menší infarkt mě neodradil a nedokázal zastavit! Už jen pár kroků a byli jsme nahoře! Byli jsme tam! Byli jsme u… velkého parkoviště pro návštěvníky s upravenou příjezdovou cestou, bufetem a wc…
„Do pytle… Ale zas… to by byla cesta pro másla! Že jo?“
„Jasně…“
„Ta naše byla určitě hezčí… a s hadem…“
„Samozřejmě.“
„A budeme mít na co vzpomínat!“
„Každopádně… A mohl bych pro zbytek dne navigovat já?“
„Jo jo, uberem zážitkovýho plynu. Není problém. Jééé! Támhle je drak!“
Ano, od jisté doby je středověká pevnost Klis, kterou kdysi ročně navštívilo maximálně 15 000 lidí, neodmyslitelně spjatá s draky, Daenerys Targaryen a seriálem Hra o trůny. Proč? V tomhle hitu od HBO si totiž pevnost Klis zahrála město Meereen, která khaleesi osvobodila od otroctví. Peníze z natáčení místu asi přišly vhod, protože se v době naší návštěvy pilně rekonstruovalo. Ráno ovšem stroje ještě mlčely, nikde ani noha a vstup byl také zdarma. Po osmé už za něj ale zaplatíte a nejspíš můžete čekat větší počet návštěvníků. A ten nerušený pohled do krajiny z hradeb… za přivstání prostě stojí.