Jako malá jsem si život představovala jako sled kruhů, které se neustále opakují: 

Jaro a Velikonoce → vysvědčení a prázdniny → podzim a začátek školního roku → advent a narozeniny → Vánoce a Silvestr → čekání na první den, kdy nebudu muset nosit rukavice.

Rok za rokem, opakující se cyklus... Svým způsobem mi to zůstalo do dneška - život jako opakující se cyklus, ve kterém se neustále posouváme dál, jako po spirále. A na téhle cestě potkáme určité mezníky - události, osoby, úspěchy i pořádné fuck-upy. Všechny stojí za to. Hlavní je je prožít, se vším všudy.