Ljubljana - mix Vídně, Balkánu, draků a nutrií
V hlavním městě Slovinska jsme zastihli podzim v jeho nejkrásnější podobě - ráno mírný opar, jasné nebe a slunce, které ještě umí zahřát. Ubytovali jsme se opět přes Airbnb, tentokrát v Colorful Apartmentu vzdáleného asi jen 15 minut chůze od historického centra. Na seznam “musíme vidět” jsme zařadili nejen nejznámější lokality, ale i tipy od místních, díky USE-IT mapě, kterou jsem si stáhla do mobilu.
LJUBLJANSKÝ HRAD ANEB DRAK VÁS VIDÍ!
***
Tahle městská dominanta tu stojí už od 12. století. Nahoru se můžete dostat třeba lanovkou, ale rozhodli jsme se nebýt másla a vystoupat uličkami a parkem pěkně po svých.
Po vypocení asi dvou litrů jsme se konečně vyškrábali na kopec.
U hradní brány se pak přebrodili přes moře “malých lidí” z mateřských školek a můžu vám říct, že tolik reflexních vest v mikro velikosti jsem
na jednom místě dlouho neviděla. Kontaktní čočky mi házely svítivě žluté odlesky ještě dobrou hodinu. Jo, a na všech těch vestičkách byli draci! Někdo možná už ví, či tuší proč… A kdo ne, ten si počká, však
se k tomu dostaneme. Každopádně si tu můžete udělat i dračí foto!
Po vstupu hradní branou nás překvapily zachovalé, dokonale bílé zdi
a taky kombinace historické budovy okořeněné moderní architekturou. Tenhle soulad se ostatně vine celým městem, stejně jako řeka Ljubljanice.
Na hradě nás nejvíc oslovilo moderní muzem využívající
3D technologií a výhled z věže! Díky jasnému počasí jsme měli možnost vidět celou Ljubljan jako na dlani.
Výhled z hradní věže na Ljubljanu
Po prohlídce jsme utekli lavině mikro vestičkářů, kteří podle mě hon na nás dostali za úkol coby bojovku, aby jim vytrávilo před obědem. Ale přece jen jsme měli delší nohy než oni, takže do historického centra jsme se dostali dřív.
Do cesty nám hned padl Zmajski most (Dračí most). Dřív se jmenoval Most jubilea císaře Františka Josefa I., což je trochu nuda, takže se mu podle soch čtyř draků začalo říkat dračí, že ano. Navíc se začalo tvrdit, že prý když po městě přejde panna, draci zavrtí ocásky. No, nevím. Pojďme dál, ocásky neocásky. Drak jako takový je symbolem celé Ljubljaně (najdete ho tím pádem i v erbu města)
a má znamenat sílu, odvahu a velikost. A proč zrovna drak? Podle jedné z několika legend tu měl kdysi žít, dokud ho nezabil bájný zakladatel města - Iáson s ostatními Argonauty.
Slovinské obědové menu
PIVO - ŽGANCE - VRABCI
***
Dračí řev plynoucí k nám skrz dějiny nahradilo kručení v našich útrobách, takže jsme usoudili, že je ta pravá chvíle začít objevovat Slovinsko po gastro stránce. A tak jsme na Adamič-Lundrovo nabrežje sedli na zahrádku příjemného bistra. Začali jsme pivem - dobrý. A coby hlavní chod zvolili hutnou houbovou polévku
se žganci a škvarky. Žgance jsou… něco jako miska “drobků” podobných italské polentě, která moc dobře chutnala sama o sobě,
i přímo v polévce. Něco málo drobení nám spadlo i na zem a zdlábli ho místní vrabci - tak mi hlavně prosím nikdo nepište, že
se pak určitě nafoukli a chcípli.
Z nábřeží jsme se dostali ke známému Tromostovje (Trojmostí) Přes něj jsme docupkali (byl s námi i Lumír, takže mi v hlavě uvízla trocha jeho slovních spojení) na Prešernov trg - takové malé milé místní epicentrum. Vidíte odsud františkánský klášter s mohutným schodištěm, nádherné secesní budovy, i oblíbený meeting point - sochu největšího slovinského básníka France Prešerena, po kterém se tohle náměstí taky jmenuje. Jedna z jeho básní je součástí slovinské státní hymny "Zdravljica" - oblíbené to zdejší hospodské písně. Krom své tvorby je Prešeren známý i nenaplněnou láskou k Juliji Primic, která byla inspirací pro mnohé jeho milostné básně.
I Juliji tady můžete najít - stačí sledovat směr toužebného pohledu básníkovy sochy k budově přes náměstí, na které se nachází reliéf jeho múzy. To je romatika, co? Někdo se holt potkává pod ocasem, někdo u zamilovaného France.
POTKÁME SE U FRANCE
***
NEBOTIČNIK EMPIRE STATE
***
Dál naše kroky směřovaly ke slovinské Empire State Building. Jo! I mrakodrap tu mají. Tedy v dnešním měřítku už asi ne, ale když byl v roce 1933 dostavěn, byl tou nejvyšší budovou ve střední Evropě. Nebotičnik, tak se jmenuje, měří něco málo přes 70 metrů
a navrhl ho architekt Vladimír Šubic. No, a v této stavbě ve stylu art deco a neoklasicismu je úúúplně nahoře kavárna s terasou, kam jsme zamířili. Výhled byl opět krásný, sice přes bezpečnostní plexisklo, ale zase vám tam udělají kávu a přinesou dort s marcipánovou koulí! Jen ta hudba… dlouho jsem uvažovala k čemu to přirovat... Je to jako kdybyste si namazali croissant domácím máslem
a marmeládou a pak na to flákli plátek bůčku. Jednoduše, Ljubljana má vídeňský aristokratický ráz se špetkou balkánského temperamentu a tuhle atmosféru vám “dokresluje” playlist od Vency, který má v zimě zaparkovaný řetízkáč za barákem a v létě balí micky na růži z papíru a štěstíčko za patnáct kaček.
Art deco schodiště
Ale výtah má taky něco do sebe...
Kafe a dort s koulí - to chceš
ŠPIČKO... ŠPICOVÉ NÁBŘEŽÍ LJUBLJANICE
***
Odpoledne jsme věnovali poklidnému brouzdání po nábřeží Ljubljanice a pozorovali příjemný místní mumraj, prošli náměstička
a uličky. Zajímavou byla třeba Křiževniška - jedna z nejstarších místních ulic známá jako “kulturní”. Ve vrcholném středověku
se tady ukrývali templáři a od 17. století byla především sídlem básníků, umělců, ale postupem času její náboj upadal. Až v několika posledních letech se rozhodli její obyvatelé oživit něco z někdejšího genia loci. Jestli ji chcete poznat blíž, můžete rovnou teď - má totiž i svou vlastní FCB stránku.
Procházka kolem řeky nás dovedla
až na Špicu - příjemné odpočinkové místo, kde si jen tak sednete, pozorujete řeku a prostě “jste”.
K dispozici tu je upravená travnatá plocha, lehátka anebo můžete posedět v místní kavárně. My si vybrali schody přímo u řeky a udělali si piknik. Však to znáte z našeho italského výletu - víno a samé lahodné lokální dobroty.
Nutrie na Špici
Ljubljanská "pláž"
Navíc jsme byli upozorněni, že nemáme být překvapení přítomností většího chlupatého návštěvníka, který si bude nejspíš hrát u břehu. Nebojte, nešlo o žádného exhibicionistu s bohatým tělním porostem, ale o coypu alias nutrii. Jakmile jsme se tuhle informaci dozvěděli, netrpělivě jsme ji vyhlíželi - a byla tam! Prostě... co Slovinsko slíbí, to splní!
Podvečerní ulice měly trochu melancholický ráz. Na zahrádkách posedávali lidé zachumlaní v teplých bundách a dekách, usrkávající Aperol, jako kdyby se mermocí snažili zachytit poslední zbytky léta. Od řeky stoupal chlad a my se vydali najít část města jménem Metelkova.
TAK TROCHU JINÉ UNESCO
***
Oblast Metelkova je označována jako lljubljanské autonomní sociální kulturní centrum, neexistuje pro ni právní status.
Po skončení války se z místních kasáren postupně staly squatty
a oblast začala žít svým vlastním osobitým životem. Postupně
se do místního dění zapojila i komunita LGBT a dokonce
i UNESCO - Metelkova tak byla v roce 2005 uznána za národní kulturní dědictví.
Vztah města k téhle oblasti byl dříve rozporuplný. Zástupci zdejší komunity hned z počátku její existence požádali radnici
o povolení tu být. Formálně bylo obdrženo, ale zároveň slib
a povolení nebylo úplně uvedeno v platnost. Prostě - na papíře
je to ok, ale ve skutečnosti se to politikům moc nelíbilo.
Dnes se situace krapet změnila. Metelkova svým unikátním urbanistickým rázem přitahuje do města čím dál víc turistů
a vzbuzuje zájem po celém světě. Jsou tu umělecké ateliéry, kanceláře nevládních organizací, obchody, bary, kluby. Konají
se tu umělecké výstavy, divadelní představení a koncerty. Tahle kulturní stránka je vidět především ve dne. Večer se tu pořádají hlavně party a Metelkova patří zase jenom místním. Po setmění jsem se tam prostě cítila jako gazelka z dokumentu National Geographic, která se ocitla u špatného pítka.
P.S. Nebuďte překvapení absencí veřejného osvětlení. A pokud
se tam budete moc bát, hned za rohem je moderní Muzeum etnografie s kavárnou ;-)
Metelkova
Místní... ukazatel?
Den v Ljubljani jsme zakončili sklenkou vína u Ljubljanice a cestou do postele. A ráno? Mlha, ocelové nebe a mírný déšť. Jednoduše
ta pravá chvíle vydat se směrem na jih za sluncem a solnými pláněmi!
Malý TIP!
V ulici Metelkova, která sídlí opodál, a celá oblast se podle
ní jmenuje, je Celica. Hostel zrekonstruovaný z bývalé věznice, ve kterém jsou jednotlivé pokoje označovány jako cely. Prohlédnout si ho můžete i když v něm nebydlíte, páč tu pořádají každodenní prohlídky.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
***
%20(9).png)
Slovinské benátky