František, Klára a čůrající čerti aneb naše cesta do Assisi
Assisi na nás působilo jako zjevení. Jedete
si krajinou a najednou se před vámi na svahu hory Monte Subasio vynoří katedrála svatého Františka se svými mohutnými oblouky. A vy se nezmůžete ani na slovo. Dokonalost...
Assisi je jedním z nejvýznamnějších poutních míst křesťanského světa a duchovní centrum střední Itálie. Říká se o něm, že je městem pokoje, a i ten největší ateista ví, že se neodmyslitelně pojí se svatým Františkem. Ten se tady v roce 1182 narodil a o 27 let později založil žebravý řád františkánů. A taky měl moc rád zvířátka! Podle jedné legendy dokonce svým kázáním převychoval zlého vlka, který kolem Assisi terorizoval pastýře a jejich stáda. Škoda, že to taky neuměla Karkulka…
O TOM, JAK ŠEL GIOVANNI Z ASSISI VLASTNÍ CESTOU
***
Přeeesně! František se totiž vůbec nejmenoval František, ale při křtu dostal jméno Giovanni (Jan). Jeho otec měl ovšem čilé obchodní vztahy s Francií, v rodině uměli francouzsky, takže malému Honzíkovi začali příbuzní a kamarádi říkat „Francouzek“ → Francisko → František. Takže bacha na přezdívky, můžete se pod nimi docela dost dobře zapsat do dějin.
Ale zpátky k tématu. Rodiče chtěli, aby se z Františka stal taky kupec, ale upe to nedopadlo. V mládí byl bouřlivák, patřil mezi zlatou mládež, rád se smál
a bavil, ale srdce měl na správném místě. Původně chtěl být František vojákem, ale v průběhu jednoho tažení měl sny a vidění, které mu říkaly, že jeho cestou je chudoba a víra. A tak se zbavil majetku, začal pracovat jako umývač nádobí, opravoval kostely
a pomáhal malomocným. Postupně se kolem něj shromažďovali první žáci a vše krok za krokem směřovalo k založení františkánského řádu.
FRANTIŠEK A "PEKELNÝ KOPEC"
***
Páni… To zní skoro jako z pohádky, co? Inu, to bylo tak! František se v Assisi narodil, zemřel a je tady i pohřbený. Místo svého odpočinku si i sám vybral - a to na bývalém městském popravišti. Jo… přesně tak… Prý se cítil tak nehodný, že si přál být pohřbený
na místě, kde umírali zločinci, stejně jako Kristus. A kopec, který si k tomuhle účelu zvolil, se jmenoval Pekelný.
Si to představte – jste radní, ve vašem městě se chce nechat pohřbít osobnost takového kalibru, ale vybere si k tomu „Colle d´Inferno“! Takže co uděláte? Přejmenujete ho naaaa… „Rajský kopec“! Tadáááá!
Nad místem Františkova hrobu stojí nádherná bazilika, která je jednou z nejstarších gotických staveb v Itálii
a pracovali na ni nejlepší italští umělci tehdejší doby (třeba Pietro Cavallini nebo Giotto).
Tahle fenomenální stavba je součástí světového dědictví UNESCO a dělí se na dvě části – Basilicu Superiore (horní bazilika, 1230-1253) a Basilicu Inferiore (dolní bazilika, 1228-1230). Díky opatřením spojených s koronavirem jsme se dostali „jen“ do dolní baziliky, ale na zážitku to neubralo. Už jen ten vstup – detektory, dezinfekce, případné dorouškování, ale namísto do vesmírné lodi Enterprise jsme vstoupili do světa pestrobarevných románsko-gotických fresek.
BASILICA DI FRANCESCO DI ASSISI
***
Hrob svatého Františka se nachází v kryptě pod Basilicou Inferiore. Přímo ho ale neuvidíte – je totiž ukrytý ve sloupu, který je středem celé místnosti. I téměř 800 let od smrti Františka se sem sjíždějí pokleknout a pomodlit věřící z celého světa, a to až v počtu 4,5 milionů lidí za rok!
V obou bazilikách ani v hrobce se nemůže fotit, ale všechna tři místa si můžete prohlédnout alespoň online. Nebo se podívat na baziliku přes web kameru.
JAK SE KLÁRA NECHTĚLA VDÁVAT A STALA SE SVATOU
***
František není ale jediný světec, který je s Assisi spojen. Najdete tu i chrám svaté Kláry, která založila ženskou odnož Františkova řádu, zvanou klaristky. A jaký je její příběh? Když bylo Kláře osmnáct, domluvili její bohatí rodiče sňatek, do kterého se jí moc nechtělo, a tak utekla k Františkovi. Svěřila se mu s tím, že asi nebude úplně typ pro rodinný život a spíš by uvítala věčné panenství. Takže ji František ostříhal vlasy, dal jí řádové roucho a přijal do svého společenství. Jejím rodičům se to samozřejmě moc nelíbilo... Takže vzali kopu svých příbuzných a šli si pro Kláru. Ta se k tomu postavila formou pasivního odporu - lehla si na zem a odmítala se hnout. Středověký plank zabral – Klára se prý stala tak těžkou, že ji nemohlo zvednout ani 12 silných mužů. Rodina to vzdala, a tak se Klára namísto v prominentním domu usadila mezi sady a olivovníky.
Její tělo je dnes uloženo v kryptě Basicila di Santa Chiara, ve které je i legendární „mluvící kříz“, který měl svatému Františkovi říct, aby reformoval církev.
Celé město má dokonalý středověký ráz a historii tu máte doslova na každém kroku, na dosah ruky. A obdivovat ji v křivolakých uličkách je zkrátka čarovné.
Centrem Assisi je Piazza del Comune, které lemují středověké domy i barokní paláce. Kdysi tu bývalo Římské fórum a antiku
tu najdete i dnes. Jednou z dominantních staveb je tu totiž Santa Maria sopra Minerva. Svatá Marie a bohyně Minerva??? Přesně tak… Tahle stavba byla kdysi chrámem bohyně Minervy. Po přechodu na novou víru ho Italové výjimečně neposlali k zemi, ale dali mu menší křesťanský lifting. Vstup do chrámu ale zůstal zachován i se svými šesti korintskými sloupy. Podívaná je to opravdu nádherná
a do tranzu měla uvést i obdivovatele antiky Goetha, když Assisi poprvé navštívil.
RYZÍ STŘEDOVĚK A ANTIKA, KDE BYSTE JI NEČEKALI
***
VOLTA PINTA A NEJEN ČŮRAJÍCÍ ČERTI
***
Antické zjevení není jedinou zajímavostí, kterou na náměstí najdete. Naproti zmíněnému kostelu je malá trattorie s nádhernými barevnými freskami, které se liší od jinak „andělského“ Assisi. Fresky vznikly v roce 1556 rukou umělce jménem Raffaello Coda de Rimini a je v nich spousta odkazů na řeckou a římskou mytologii s dost erotickými a světskými motivy. Prostě čůrání, kakání, líbání a taaaak. Peperná je i minulost Palazza Priori, ve kterém se Volta Pinta nachází – přízemí paláce bylo totiž kdysi tepnou, která vedla do městských nevěstinců, takže v roce 1453 tady „pro zachování mravnosti“ postavili zeď a vznikl tak dnešní uzavřený prostor.
Dýchánek s Hérou, Athénou
a Poseidónem
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
***
Když se Vesuv zlobí
Ravenna mozaiková,
Ravenna urbexová
Velká krása
v malém městě